Politiky bychom měli vyházet a stát se politiky všichni, protože je nesprávné, když o zákonech (na parlamentní úrovni) rozhoduje 281 zástupců. Úředníky bychom měli vyházet a stát se úředníky všichni, protože je nesprávné, když úřady spravují pouze dosavadní úředníci. Policisty bychom měli vyházet a stát se policisty všichni, protože je nesprávné, když zákon stráží pouze dosavadní policisté. Výrobcům potravin bychom měli vše sebrat a stát se výrobci potravin všichni, protože je nesprávné, když potraviny zprostředkovává malé množství lidí. Opravářům aut bychom měli vše sebrat a i přesto, že jen část lidí se opravování aut věnuje, stejně bychom měli auta opravovat všichni.
Tyto věci se vám mohou zdát odlišné, ale jsou úplně stejné ve své podstatě - pomíjí funkci dělby práce. Když někdo dělá nějakou úlohu stále dokola, je možné, aby se v ní zdokonalil. Zatímco když někdo dělá více úloh, není možné, aby se zdokonalil natolik, že dokáže být ve všech činnostech přínosem. Z tohoto důvodu je nutná dělba práce. Každý tedy dělá to, co umí a spolupracuje s ostatními lidmi za účelem dosažení nějakého cíle. Je si vědom toho, že tento cíl nesplní sám, protože na to nemá dostatečné zkušenosti.
Ve firmách se lze s dělbou práce setkat například tak, že majitel firmy má jinou úlohu než účetní a účetní má zase jinou úlohu než ten, kdo pracuje v dílnách. Úlohy jsou rozděleny pro co největší efektivitu práce.
Příznivcům přímé demokracie však připadá jako nemyslitelné, aby o zákonech rozhodovali zástupci, které si zvolí občané, společně s jejich odbornými poradci, které si zvolí zástupci občanů. I přesto, že se většina lidí o politiku zajímá pouze z novin, se stejně najdou příznivci toho, aby se politiky stali všichni, protože údajně dokážou o věcech rozhodovat lépe, než politici.
Tyto argumenty obhajují tím, že je nespravedlivé, když někdo má takovou funkci, jakou má volený zástupce. To, že někdo má funkci ve státní správě, ho však nedělá něčím horším či lepším, než ostatní lidi. Každý jednotlivec, ať už dělá cokoliv (dělník, majitel firmy, úředník, politik, policista,...), je základním stavebním kamenem pro naši společnost a společnost by se bez něj, vzhledem k užitečnosti dělby práce, neobešla. Je tedy hloupé o někom tvrdit, že je horší či lepší jen proto, jakým způsobem živí svoji rodinu. Jediný rozdíl mezi těmito lidmi je to, kolik peněz si vydělávají. Ale ani někoho, kdo dělá práci, po které je vysoká poptávka, tedy dokáže být snadno nahrazen a v důsledku toho tedy je tedy méně placen, nelze řadit mezi horší a lepší. Nikdo v naší společnosti není horší či lepší, a to proto, že nelze posuzovat odlišné činnosti. Je tedy naprostá hloupost tvrdit, že účetní je něco méně, než dělník, a to jen proto, že nepracuje v dílně. Účetní plní jinou funkci než dělník.
Příznivci přímé demokracie často používají argument, že je zastupitelská demokracie nedemokratická, a to proto, že si občané volí politiky a nemohou rozhodovat o zákonech oni, ale „jen“ jejich zástupci. Naprosto však pomíjejí tu skutečnost, že právě občané si tyto politiky volí ve volbách a pokud se nebudou chovat podle toho, jak slibovali ve svém programu, tak je občané prostě znovu nezvolí. Na plnění svého programu mají 4 roky. Vzhledem k tomu, že strany se skládají z lidí, tak volíte osobnosti na kandidátní listině, které jsou spjaty s nějakým programem strany, který potom plní (a to platí jak na komunální, tak parlamentní úrovni). Je potom na zvolených zástupcích, jestli se rozhodnou (třeba z důvodu nespokojenosti) ze strany odejít. Pokud vám jejich další činnost sympatická nebude, poté je jednoduše nebudete volit.
V poslanecké sněmovně se za rok hlasuje o stovkách návrhů na změnu zákona. Není možné docílit toho, aby si občan, který se o politiku nezajímá, tyto zákony nastudoval, prodiskutoval je s odlišně smýšlejícími, případně došel v diskuzi ke kompomisu (který je nevyhnutelný, protože společnost není uniformní) a potom hlasoval bez ovlivnění ostatními. Je to utopické.
Občan, který nemá vůbec žádný zájem o politiku, může těžko být vnímám jako někdo, kdo by spravoval stát lépe, než politici. Stejně tak člověk, který nemá vůbec žádný zájem o vedení malé firmy, může těžko být vnímán jako někdo, kdo by byl lepším majitelem. Z tohoto důvodu je nutná dělba práce. Ať každý dělá to, co mu jde a ostatní úlohy nechá na těch, kteří se chtějí věnovat zase těm ostatním úlohám. Právě parlamentarismus má zajistit to, aby se pokojně bez konfliktů (bez puče či občanské války) změnila vláda, kterou lidé nechtějí. Toto pokojné předání moci je základním charakterem demokracie.
