Co je špatného na nejpopulárnějším MMORPG - World of Warcraft

25. 11. 2011 21:02:00
Já, jakožto bývalý hráč World of Warcraft (2005-2010), bych zde chtěl publikovat to, co mě či ostatní hráče vedlo k postupnému úpadku mého zájmu o tuto hru, zásadní chyby hry, a zároveň také uvedu další změny k horšímu, které se ve World of Warcraft udály.

Dlouho jsem přemýšlel, od čeho začít a jak to napsat tak, aby tomu rozuměl pokud možno i úplný začátečník. Pochybuji ale, že to pochopí někdo, kdo tuto hru nikdy nehrál. Upozorňuji však, že v současné době aktivně nehraji žádnou hru, protože si myslím, že jsou počítačové hry pouze prostředkem pro ztrátu lépe využitelného času. Uvedu zde mé názory, které jsem si utvářel při hraní této hry. Dále upozorňuji na to, že jsem začal hrát WoW až na verzi 1.8 (a to ještě ke všemu na free serveru) a mé hraní doprovázely časté pauzy a nezájem o tuto hru, takže zde zveřejňuji i poznatky ostatních hráčů, ne pouze poznatky mé.. Upozorňuji také na to, že jsem nehrál ostrou verzi nejnovějšího datadisku (Cataclysm) a ani to neplánuji. Hrál jsem pouze několik minut jeho beta verzi, na jejíž testování jsem byl vybrán. Také zde nepíšu o žádném free serveru, nýbrž o oficiálních (live) serverech. Na free serverech totiž nelze hrát plnohodnotnou hru.

Začnu obecně věcmi, které dělají WoW horší hrou. Budu mluvit o WoW před tím, než vyšel jakýkoliv datadisk. Když se podíváte na různé budovy, NPC (postava, kterou neovládá hráč, nýbrž počítač, a má ve hře nějakou funkci - například příšera na zabití), tak zjistíte, že
vypadají úplně stejně, pouze jsou v jiných barvách. Dokážu vyjmenovat několik budov, které jsou přesné duplikáty.

Prvotní cíl ve hře je získat level 60. Průměrnému hráči to zabere 200 hodin. Ten získáte právě tím, že budete získávat experience points, které získáte nejen s pomocí plnění questů, ale také zabíjením NPC nebo objevováním nových lokací. Quest je úkol, po jehož splnění získáte nějakou odměnu. Odměna je ve formě, jak už jsem výše psal, bodů zkušenosti (experience points) a k tomu se přidávají peníze nebo věci na sebe. Spousta lidí k mému velkému nepochopení bere těchto 200 hodin jako bezkonkurenční zábavu, ale většina questů je na bázi „Zabij 5 psů a dones mi jejich tlapy“, „Jdi do jeskyně, zabij 10 dělníků včetně jejich mistra a ukradni mu jeho knihu“, nebo při nejlepším „Použij krystal pro začarování démona a poté ho zabij“. Ono to dokáže zabavit možná nějakou malou chvíli, ale poté to začne být dost stereotypní a těšíte se na chvíli, kdy konečně dosáhnete cíle - levelu 60 - a máte přístup k celému obsahu hry.

V alpha verzi World of Warcraft byla dokonce věc, kterou se Blizzard rozhodl ve hře neimplementovat, i když by WoW změnila k lepšímu. Tou věcí je player housing. Hráč mohl vlastnit dům. Obdobou player housingu byl guild housing - guilda („team“ mnoha hráčů) mohla vlastnit nějaký dům. Bližší informace nejsou kvůli tomu, že to nebylo implementováno, známé. Mnoho hráčů se ale shoduje na tom, že by to byla dobrá věc. Něco podobného je ve hře Guild Wars. Tam si můžete dokonce dokupovat NPC, které budou v guildovní lokaci sídlit.

Jedna z věcí, kterou hráči kritizují, je postupné zjednodušování hry. Dříve byly totiž boje mezi hráči (tzv. PvP) záležitostí různých lokací ve hře. Později (ve verzi 1.5 - červen 2005 - přezdívaná „bg patch“) byly přidané battlegroundy. To jsou místa, kam se člověk přihlásil u specializované NPC , která vás po vyčkání fronty teleportovala přímo na místo, které mělo přesná pravidla, automaticky jste byli po zabití oživováni a protihráče vám to strkalo přímo pod nos. Tím se „pohřbil“ boj v normálních lokacích, protože tam již tolik lidí bojovat nechodilo.

Další věc je to, že Blizzard neměl žádné nové nápady. Postupně zveřejňoval obsah, který byl už před lety hotový a některý pro jistotu nevydal vůbec či vydal až zveřejněním datadisku The Burning Crusade, za který jste si museli zaplatit další peníze. Jejich filozofie tedy byla „V roce 2003 jsme měli hotové určité lokace, ale nyní, v roce 2007, z vás ždímeme další peníze, abyste se tam mohli dostat. Nestačí nám, že při založení účtu jednorázově platíte 1000,-Kč a poté měsíčně 400,-Kč, my chceme ještě více, a proto jsme to nevydali už předtím.“.

V době, kdy ještě nebyl na světě datadisk The Burning Crusade, ostatně ještě nikdo nevěděl, co bude následovat. Beta verze byla pouze pro Friends & Family (kamarády a rodinu) a i když na svět unikla beta verze a emulátor, stejně nebylo možné vědět, jak to bude vypadat. Okolo vydání datadisku The Burning Crusade byl velký boom, který nejen, že hru kompletně změnil (i když se to tak nemusí zdát), ale také do ní přitáhl nové lidi. Optimistické představy lidí, kteří si mysleli, že se bude jednat pouze o přidání dalšího obsahu a nijak to nenaruší dosavadní úspěch, se nevyplnily. Datadisk naprosto resetoval to, co se dělo předtím. Při vstupu do nové lokace jste získali hned z první příšery lepší předmět, než byl ten, který jste získali několikatýdenním úsilí při raidování (chození do pokročilejších lokací, jejichž projití bylo obtížné a potřebovali jste 19 nebo 39 dalších lidí). Dosavadní pokrok byl tedy úplně na nic, datadisk The Burning Crusade hru vynuloval. Ten, kdo si optimisticky myslel, že v datadisku využije věci, které nepotřeboval, se mýlil.

Jednou z nejvýznamnějších špatných změn v TBC je jednoduchý systém získávání bodů z boje proti hráčům (tzv. Honor Points). Před ním se za zabíjení hráčů získávaly vojenské hodnosti a podle těchto hodností jste mohli mít zbroj úměrnou k této hodnosti. Systém získávání těchto hodností byl složitější, jsou na něj matematické vzorce, ale rozebírat to tu nebudu.

V datadisku TBC byly do hry také přidány arény. To jsou oblasti, kde bojují 2 teamy proti sobě. Každý team je sestaven ze dvou, tří, nebo pěti hráčů. Výhry a prohry měly vliv na hodnocení teamu. Podle hodnocení teamu se daly kupovat věci na sebe. Nejlepší věci pro boj proti hráčům (PvP) jste si nemohli koupit jinak, než díky hodnocení vašeho teamu. Jak to tedy fungovalo? Z větší části vyhrávala kombinace class, která byla na daném patchi nejpřesílenější. Nebylo to tedy o ničem jiném, než o tom, za co jste hráli. Když jste spatřili kombinaci nepřátelského teamu, tak jste si řekli "Hm, to prohrajeme.".

Datadisk TBC jsem opravdu neměl chuť nějak aktivně hrát, proto jsem na čas s WoW přestal. V roce 2008 ale vyšel datadisk Wrath of the Lich King a já se vrátil. Patch 3.0 byl v mnoha ohledech zajímavý a bavil mě. Oživili instanci Naxxramas, která byla high-end instancí ve klasickým WoW. Dobré to bylo ale jen z jednoho pohledu. Z druhého pohledu to bylo tak, že Blizzardu došly nápady, a proto znovu otevíral již otevřený obsah. Nejsložitější výzvou v patchi 3.0 bylo zabití draka Sartharion na tzv. hard mode (těžký mód). Spočíval v tom, že jste ho museli zabít společně s jeho třemi pomocníky. Tím jste získali titul (který jsem ve zmíněném patchi měl mimochodem i já).

V dalších patchích se začala hra rapidně zjednodušovat. Událo se tolik změn, které tuto hru udělaly hrou, v které může být úspěšný i ten největší antitalent. Hlavně co se týče PvE (hráč proti prostředí). Způsob, kterým se dalo dosahovat epických předmětů, byl hrozný. Šlo o to, že jste si mohli kupovat předměty na sebe za předměty, které jste získali při každém zabití jakéhokoliv bosse (i v instancích pro 5 lidí).

Hra pro mě přestala být ve všech ohledech zajímavá. Nešlo jen o to zjednodušování, ale také o celkový prožitek a atmosféru hry, která se podle mého názoru začala zhoršovat právě po vydání datadisku The Burning Crusade. Wrath of the Lich King celkově nebyl o nic lepší. Změnila se bohužel také komunita a její morální úroveň (což se ovšem stane vždy, když se daná komunitní síť zpopularizuje - viz Twitter). Na některé chvíle, které jsem prožil ve svém druhém světě, světě Warcraftu, vzpomínám rád. Ten čas jsem ale mohl zužitkovat lépe.

Autor: Oldřich Florian | pátek 25.11.2011 21:02 | karma článku: 14.39 | přečteno: 2790x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Andrea Klusková

Přiberu a budu bohatá

Od mého blízkého kamaráda, jsem tenhle rok obdržela adventní kalendář. Ale ne jen tak ledajakej. Nečokoládovej. To mě trochu zamrzelo.

11.12.2018 v 21:18 | Karma článku: 9.19 | Přečteno: 206 | Diskuse

Petr Omelka

Dva "zaprodanci a samozvanci"

Následky odporu proti režimu byly různé, ale v Praze se snášely o něco lépe. Tam byl totiž Václav Havel.

11.12.2018 v 19:56 | Karma článku: 24.94 | Přečteno: 740 | Diskuse

Hana Bornova

Vyškrábla jsem z rohu hardisku 10 let starou detektivní povídku

Babeta Malinová a magické vraždy. Ještě tam leží Babeta Malinová a případ na hřbitově a Babeta malinová a bezruká oběť. Tak uvidím, co s tím. Tu první sem dám nablind.

11.12.2018 v 14:38 | Karma článku: 4.64 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jan Pražák

Ječela u toho, jakoby ji na nože brali

Seděli jsme s Maruškou v kavárně a probírali blížíce se Vánoce. Vychutnávali si adventní pohodu a radili se, co ještě nadělit naším blízkým. Servírka v černým triku s obrázkem žáby na ňadrech nám přinesla kávu a zákusek.

11.12.2018 v 14:19 | Karma článku: 28.19 | Přečteno: 1233 | Diskuse

Jan Klar

Jsem těhotná, ale léčím se

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

11.12.2018 v 12:06 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 686 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2203

Jsem student Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a člen jejího Akademického senátu, hraju divadlo a tvořím hudbu.

Najdete na iDNES.cz